pátek 30. ledna 2015

International food festival

Gurmánské akce jsou prostě nejlepší. A je jedno, jestli se jedná o noblesní Prague food festival a nebo o nějaký menší, soukromý dýchánek.

Včera pořádala studenská organizace KISA International food festival. Každý účastník měl sám nebo v malé skupince uvařit nebo upéct pokrm, který reprezentuje zemi nebo region, v němž žije.
Třeba takoví Italové, ti to mají panečku jednoduché! Ale co my Češi?! Čím se máme jako reprezentovat, když české gastronomii momentálně vládne Láďa Hruška a většina jídel je buď hnusných nebo náročných na přípravu? (Omlouvám se, ale já prostě nejsem velký fanoušek české kuchyně. Jediná česká jídla, která mám ráda, jsou ovocné knedlíky, maminčiny buchty a trdelník)  
V našem tříčlenném českém zastoupení jsme tedy vymýšleli, co uvaříme. Nakonec padla volba na lečo a bramboráky. Bohužel se však stalo, že Matyáš, který je na lečo specialista, chytil nějakou virózu a vaření i festivalu se nemohl zúčastnit. Zůstali jsme na to tedy jenom dva a odpoledne, tři hodiny před začátkem festivalu začali připravovat bramboráky. Byla to docela fuška, oloupat, nastrouhat, okořenit a dále doupravit dvě kila brambor, aby to bylo alespoň trošku reprezentující a k jídlu.  
Přestože jsme se svým výsledkem úplně spokojení nebyli, přidáním cukety a mrkve jsme docílili docela hezké barevnosti. Udělali jsme zhruba 30-40 malých bramboráčků. Celý proces zabral přes dvě hodiny a na konci jsem si připadala, že smrdím jak jeden velký bramborák. Kombinace česneku a oleje - to je něco, co ze sebe člověk nesmyje, ani když si dá důkladnou sprchu a přestříká se růžovým parfémem. :)
V šest hodin večer se všichni účastníci začali postupně scházet v budově studentské unie, kde se akce konala. Byly zde připravené dlouhé stoly, vlajky jednotlivých zemí, talířky a příbory.
Nesměle jsme s Vláďou, mým českým parťákem položili naše bramboráky k české vlajce a tak trochu jsme se báli, že o ně nebude mít nikdo zájem a že úplně všechny zbydou.

Naše obavy ale byly zbytečné! Asi deset minut po vypuknutí žranice vypadal náš český koutek takto:
No, bylo to trošku smutné, že jsme po celý zbytek večera neměli co nabídnout a že za mnou neustále někdo chodil s otázkou, kam zmizelo to naše české jídlo. Ale co! Asi holt lidem naše bramboráky chutnaly. Kdyby celé dva talíře zbyly, bylo by to mnohem smutnější.

Dost bylo o bramborácích. Co dalšího jsem na festivalu ochutnala? 
Tak třeba německý koutek byl skvělý, ačkoliv německá kuchyně není moc chvalně proslavená. Ale naši němečtí kamarádi chtěli nejspíš tento předsudek vyvrátit a upekli hraběnčiny řezy, koblihy nebo třeba takový slaný koláč s kysanou smetanou, který byl vůbec jeden z nejlepších jídel, jež jsem za večer ochutnala. 
Francouzi udělali palačinky, tarte tatin a nějaké další koláče. Italové přinesli lasagne, focacciu, pizzu a čokoládový salám. Španělé připravili paellu. Slovák přišel s haluškami. Rusové donesli bramborový salát, který chutnal úplně stejně, jako jíme my na Vánoce. Američan se pochlubil brownies a mrkvovým dortem. Finové svými koláčky a typickým pečivem. Bylo tam celkově strašně moc různých buchet a koláčů a ačkoliv jsem se dušovala, že se budu krotit a moc sladkého si nedám, stejně tomu nešlo odolat:)  
  Kromě "klasických" jídel a kuchyní, které znám, mě tu překvapilo třeba Somálsko! Vůbec jsem nevěděla, že tu nějací Somálci jsou - a připravili úplně excelentní trojúhelníčky plněné kari, zeleninou a tuňákem. 
Slečna z Albánie přinesla snad mé úplně nejoblíbenější jídlo - zapečený lilek s rajčaty a mozzarellou. Měla jsem jen ždibíček, ale byl výborný a navnadilo mě to, udělat si ho o víkendu k obědu celý pro sebe.:) Albánci také připravili masovo-zeleninové špízy, které byly rovněž moc dobré.

Jak je vidět, ochutnala jsem toho hodně, ale zdaleka né všechno! Ono to ani nešlo - zaprvé, některá jídla byla hned pryč. (třeba naše bramboráky) A zadruhé, kdybych ochutnala úplně všechny ty buchty, tak bych asi dostala cukrovku.(přestože jsem cukrářské dítě a  tudíž jsem zvyklá na opravdu veeelké množství sladkostí)

Food festival tedy splnil mé očekávání. Jasně, že jídla na takovémto studentském festivalu nechutnají jako z Alcronu. ALE skvělá atmosféra a rozšíření gurmánsko-kulturních obzorů, to je oč tu běží :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za každý komentář Vám moc děkuji!